Dějství v Rokuganu #81.B – Když vlna narazí na břeh

Lenost je matka pokroku ale také prvním krokem k neštěstí. Proto jsem použil moderních technologií a pořídil Lenosti Segway.Pokud podivně tápete, podávám vysvětlení. Někdy je tak složité, popsat co se děje, že je snazší napsat větu od věty slovo od slova. Mnohdy jsem si také stýskal, jak čtenář přichází o rozprávky mezi postavami a moje komentáře z nich dělají jen ploché postavy se jménem či staty na kartě. Proto dneska o fous jinak.

When the Wave Strikes the Shore – Když vlna narazí na břeh

Dřevo a papír praskly s prasknutím, které znělo jako by se lámala kost. Díra kolem její pěsti jako by se zazubila a Mirumoto Hitomi znovu udeřila do zástěny šódži a z hrdla jí uniklo zavytí. Zdi její ložnice se zdály příliš vzdálené. Matné stíny byly příliš černé. Krev, která jí bušila v uších, byla příliš ohlušující. Potřetí prorazila klouby prstů dveře z papíru a mřížového dřeva, než se vrhla pro své daishó, aby rozsekala lucernové svícny a udělala jizvy na tatami. Ale vlny zuřivosti, které provázely její běsnění, ztuhly, když se dotkla hedvábím ovinutých jílců. V těch mečích ležela pravda, i když ji její vztek držel na uzdě. Nebyla bezduchá tsunami. Byla to samurajka. Jako Agaša Sumiko. Hitomi se podlomila kolena a klesla na podlahu, čepele jí zaklapaly po obou stranách. Obdivovala Sumiko za její nenucenou statečnost tváří v tvář opozici, za její oddanost, která nikdy nepokroutila její zdravý úsudek, za její neochvějné vedení. A teď byla pryč, její pozice abdikována a s ní i moudrost která byla Hitomi odepřena.

Za desetiletí věrné služby Impériu pomáhala Sumiko udržovat stabilitu v neustálých bouřlivých konfliktech mezi klany. Bez Smaragdového nebo Rubínového šampióna a se zrádným regentem na trůně, kdo dokáže Rokugan uchránit před nepřátelstvím, které teď jistě vyplouvalo na povrch? Scéna se odvíjela v Hitomině paměti: Sumiko měla silný hlas, ale tvář prázdnou, její slova byla mečem na hrdle Bayushi Shoju, i když oplakávala svou roli v jeho převratu. Při cvaknutí jejího meče – a zařinčení meče šampiona Toturiho, když dopadl na podlahu – dvůr vybuchl v chaosu a regent ustoupil. Než se Hitomi stačila nadechnout, byla Sumiko pryč, skořápka vyslaná na moře dřív, než ji stačila sebrat. K tomu došlo před několika hodinami a Hitomi se od té doby nedokázala uklidnit. Sumiko se stáhla ze světa, její stud byl tak absolutní, že nedovolila ani návštěvu Hatamota, který jí tak věrně sloužil. A teď byla Hitomi sama, zanechána aby zachránila to poslední, co z míru zbylo, když ji Rubínový šampión, kterému tak důvěřovala, opustila, aby se pokusila nalézt odčinění a odpuštění. Hitomi vytáhla katanu, sekla po nedalekém gobelínu a nevšímala si hedvábí, které se chabě třepotalo na zemi. Představila si na něm Shojuovu tvář. Zorganizoval převrat, který vedl Sumičinou rukou, a tak Hitomi půjde cestou pomsty. Bylo to to, co by si Sumiko přála, pro co všechno se obětovala. Hitomi vyzve Shojua na souboj a srazí ho k zemi, zatímco Škorpión se bude moci jen bezmocně dívat na to, jak ten koho uctívali padne.

Ignorace a ponížení dopadnou na uchvatitele, až se bude ona tyčit nad jeho mrtvolou a soudit ho po boku Nebes za jeho odporné činy. „Katsumiči!“ zavolala. Otlučené síťované dveře se odsunuly a odhalily strážného. Jeho tvář neprozrazovala žádné vědomí Hitomina výbuchu. „Ano, Mirumoto-sama?“ „Pošlete posla k poručíkům v armádě Vycházející Vlny. Ať se připraví na bitvu. Zmocníme se paláce a rozdrtíme císařova vraha.“ Katsumiči se uklonil, ale když se pokusil zavřít dveře, do rámu se opřela pevná paže, aby překážela. Vstoupil Kitsuki Yaruma, čelist zaťatou a oči mu blýskaly. „Věděl jsem, že uděláš něco lehkomyslného,“ řekl. „Schovej meč.“ Hitomi sebou při jeho slovech trhla. Skoro zapomněla, že má katanu stále v ruce. Zasunula ji do pochvy a hrdlo se jí pod jeho kritickým pohledem sevřelo. Odvrátila se od Yarumy a kopnutím otevřela železnou truhlu, v níž bylo její zeleně lakované brnění. „Udělej, co nařizuji Katsumiči-san. Teď běž.“ Jaruma se zamračil, když strážný zmizel v chodbě. „Poslouchej mě, Hitomi-sama,“ řekl velvyslanec Draků a zavřel za sebou otlučené dveře. „Teď není čas na násilí.“ Hitomi zvedla svůj první kus zbroje, ale nepodívala se mu do očí. „Neslyšel jste Sumičino svědectví? Shoju zavraždil císaře!“ A v této bezprecedentní krizi si nemůžeme dovolit jednat iracionálně.“ Hitomi si navlékla ochrannou vestu. „Nechovám se iracionálně. Jednám preventivně, jak jsme měli udělat tu noc, kdy byl císař zavražděn. Uchvatitel nesmí uprchnout z hlavního města a schovat se v nějakém temném koutě Říše. Spravedlnosti neunikne.“ „Jednáš v hněvu, ne ve spravedlnosti,“ zasyčel Yaruma a mávl rukou směrem k poničené místnosti. „Co máš v plánu? Dobýt palác násilím? Zabít Shojua?“ „Proč ne? Musíme očistit palác od jeho zrádců. Nemůžeme dovolit, aby si vrah udržel své krvavé sevření trůnu.“ Tkaničky kyrysu jí mezitím prokluzovaly mimo dosah prstů. „Samozřejmě budeme jednat. Ale vy nemáte moc dělat taková rozhodnutí na vlastní pěst. Musíme následovat vůli nebes a použít sílu zákona proti Shojuovi. Dovolte říšskému kancléři, aby vyzval regenta.“ Uchopila neposlušné šňůry svého dó a pevně je upevnila. „Už nejsme vzdálení pozorovatelé z našich horských štítů, Yarumo. Jsme v tom až po uši. Sumiko se nevyhýbala tomu, co bylo třeba udělat, a já taky ne. Já se utkám se Šodžu a zabiju ho.“

„Kdyby to tak bylo správně, tak proč Sumiko nešla tou cestou, místo aby protestovala proti jeho přítomnosti? Proč se rozhodla odejít do ústraní, místo aby s ním bojovala, nebo aby vám přikázala dobýt palác s vaší armádou? Velmi snadno mohla.“ pravil Yaruma. Hitomi se odmlčela. Yarumova otázka zabolela. Zírala na zeď, kde visívala hedvábná tapiserie, než ji ve vzteku rozsekla. V místě, kam se špička její čepele mihla, se objevila malá rýha. Vytáhla z bedny helmu. „Nedalo se… nic dělat. Sumiko už Šodžuova zrada pohltila. Teď, když je jeho hřích všem znám, zabiju ho a obnovím čest Rokuganského trůnu.“ „Tady nejde jen o čest nebo zneuctění, Hitomi. Jak jsem řekl, tady jde o spravedlnost. Spravedlnosti by se nedostalo, kdyby Shoju zemřel v souboji ve jménu pomsty. Jeho zločiny nebyly jen proti Sumiko nebo Drakovi, takže nejsou na tobě, abys je trestal. Vaše trvání na tom, že to uděláte, se potuluje po stezkách tří hříchů. Strach. Touha. Lítost. Shojuovi zločiny jsou namířeny proti samotnému Nebi, a proto se musí zodpovídat z požadavku Nebes na spravedlnost. Jako Draci musíme usilovat o obnovení této rovnováhy.“

„Ale jak můžeme vědět, jak to udělat?“ Hitomi se odmlčela. Nasadila si přilbu a narovnala jí zátylek, než se obrátila čelem k Yarumovi. “S tak hlubokou zkažeností v nejvyšších úřadech Říše, když jsou smaragdoví i rubínoví šampioni pryč, komu můžeme věřit, že bude prosazovat zákony nebes? Od té doby, co zmizel Togaši Mitsu, už nemáme jistotu duchovního vedení .“Velvyslancova tvrdá tvář zvážněla. Hitomi nad jeho neklidem zvedla bradu. Zdánlivě impulzivní dezerce Mitsu způsobila, že Drak zpochybňoval vůli Nebes. Kam se poděl? Věděl snad něco, co ostatní nevěděli? „Neměla bys ničit to, co ještě máme, Hitomi,“ naléhal Yaruma. „Násilný vojenský převrat usilující o odplatu proti regentovi může jen vyvolat další chaos. Nechť zákony císařského dvora -“ – Hitomi mu však skočí do řeči. „přikrčená byrokracie císařského dvora vytvořila toto neštěstí, Yarumo. Nedovolím, aby Shoju vyklouzl z rukou nerozhodných dvořanů a jejich směšných formalit,“ řekla Hitomi. Plně zahalená brněním se k němu přitiskla a rozrazila dveře. „Až skončíme, nepřítel se nebude mít kam schovat.“ Nepoklonila se, když ho opouštěla, drzost, které neměla čas litovat. Její vojáci potřebovali okamžité rozkazy, aby mohli převzít kontrolu nad palácem dřív, než se falešný regent stihne odplížit. Shoju dnes zemře a ona samotná ho pošle k Emma-Ō (smrtka).

Vysoká hlavní brána do císařského paláce vrhala dlouhé podvečerní stíny na armádu Vycházející Vlny. Hitomi stála v čele svých jednotek s kamennou tváří a čekala, až se otevřou křídla brány. Její vojáci, kvůli Sumičině nevědomé prozíravosti už rozmístění v Otosan Uchi, zaplavili ulice a do půl hodiny uzavřeli všechny vchody do paláce, takže ani jediný sluha nemohl vyjít. Za další hodinu slunce zapadne nad Shojuovou mrtvolou. Soustředila se na tu myšlenku. To byl její úkol. Přesto se Yarumova slova o udržení rovnováhy ozývala pod jejím soustředěním. Byla tato jistota záměru skutečně chybou? Jednala snad proti spravedlnosti, kterou hledala? Mirumoto Raitsugu, jeden z jejích pobočníků, přecházel opodál, ztracen v myšlenkách. Hitomi zachytila několik jeho zamumlaných slov. „Dračí armády…rovnováha…síla zbraní…“ „Ticho!!,“ nařídila Hitomi neboť jeho pocity se odrážely od Yarumových příliš blízko na její vkus. Stiskla pěsti. Ne. Yaruma se mýlil. To obnoví rovnováhu. Tím bude dosaženo spravedlnosti. Krev regenta za krev císaře. Za každou prolitou krev člověka, kterého bylo nutno Shojuem umlčet, aby on udržel svůj hříšný stisk na Smaragdovém trůnu. Hitomi se bude prohánět Zakázaným městem jako očistná vlna, aby přehlušila korupci přetrvávající v jeho srdci. Taková jistota jí hučela v uších a ohlušovala ji vůči jakýmkoli pochybnostem, dokonce i Yarumovým. Veškerá zloba bude uhašena. Se zaskřípěním starého dřeva se otevřely hlavní brány. Před ní stál Jeřábí dvořan. Dvořan k ní přidržel svitek s pečetí říšského kancléře. „Mirumoto Hitomi z Draka,“ řekla a postavila se jí do cesty. „Císařský kancléř mě požádal, abych vás a vaši armádu vpustila do císařského paláce. Připravil pro vás povolení k legálnímu vstupu armády.“ Raitsugu se uklonil v úctě před kancléřčiným dokumentem, ale Hitomi se na něj nepodívala, místo toho se pevně střetla s Jeřábovým pohledem. Nepotřebovala výkonný souhlas Kakita Yoshiho, aby udělala, co je třeba. Tohle byla jen další drobná překážka, kterou musela před skutečnou bitvou rozdrtit podpatkem. „Dost,“ řekla Hitomi a její hlas byl nepoddajný jakékoliv úctě. Jeřábova maska autority klesla a oči jí změkly. Vtiskla svitek Raitsuguovi do rukou a dotkla se prsty její hrudi. „Tak mě poslouchejte, Mirumoto-sama, spoludcero Říše, která také ztratila svého otce (císaře). Mám stejně zlomené srdce jako vy, ale prosím vás, abyste v tomto paláci netasila meč. Jistě nepotřebujeme další smrt na místě, které již oplakává tak tragickou ztrátu.“

I přes tlak, který ji bolel pod žebry, Hitomi se nebránila Jeřábovým výzvám k sentimentu. Shojuovo ovládnutí takových zdvořilostních citů mu umožnilo oklamat všechny, včetně Sumiko, a dát mu moc s ní manipulovat, ukrást její čest a zničit ji.“Jsem tu, abych zabila vraha,“ prohlásila Hitomi a prošla dveřmi. „Jakmile bude pryč, nebude prolita žádná další nevinná krev.“ „Hlídejte každý vchod a ovládněte každé křídlo!“ přikázala. „Vezměte si do péče každého, na koho narazíte, a zadržte ho k výslechu. Zabijte každého, kdo vám zabrání obsadit Regentovo apartmá. Nechte Shojua mně!“

„Prosím, Hitomi-sama, smilujte se,“ zvolal dvořan. Její jemný hlas však zněl daleko, pohlcen postupem armády. Hitomi vyběhla po schodech vedle svých válečníků do paláce a nechala dvořanku a své výčitky za sebou. Hromové kroky jejích vojáků se rozléhaly uvnitř obvykle tichého paláce, když zaplavovaly všechny chodby. Hitomi pochodovala po schodech k apartmá regenta, meč v pohotovosti. Nicméně s nikým nešla do křížku. Každá odbočka chodeb prozrazovala, že jsou prázdné a tiché. Ačkoliv ostré klapnutí otevřených dveří a výkřiky jejích vojáků rozléhající se po celé budově prozrazovaly, že v některých místnostech jsou obyvatelé, nikdo se nebránil. Všichni sluhové, dvořané i samurajové stáli stranou a dívali se, jak Mirumoto Hitomi a armáda Vycházející Vlny bez odporu proplouvají tichými sály císařského paláce. Ticho ji drásalo. Polkla, jak se jí zachvěl žaludek a v uších se jí hlasitě rozbušilo srdce. Kde byli zrádci? Kde byli ti služebníci korupce, které ona a její vojáci rozsekají ve jménu Císaře?“Kde jsou?“ zasyčela. „Jak máme vědět, kdo stojí za Shojuem?“ Prohlásil za jejími zády Raitsugu. Možná sám říššský kancléř nařídil všem, aby se vzdali. „Jak se opovažuje zasahovat do našeho útoku!“ Zasyčela Hitomi „Možná se vyhýbá zbytečným bojům.“ Prohlásil Raitsugu. „Zbytečným?“ Hitomi se odmlčela. Když uslyšela zmatek ve vlastním hlase, otřáslo jí to. Bez východiska z boje, které by ji nakrmilo, se v jejím žaludku stupňoval neklid a po čele jí stékal pot. Měl Yaruma pravdu? Provinila se těmi třemi hříchy? Bojíte se definitivnosti Sumičiny abdikace? Dojatá svou lítostí, že neměla sílu něco z toho zastavit? Zmocnila se jí touha po pomstě? Nechala hrot své čepele klesnout. Udělala snad chybu? „Hitomi-sama,“ řekl Raitsugu a jeho slova mezi jejím zmatkem sotva postřehl. „Blížíme se k regentova apartmá.“

Při pomyšlení na Shojua Hitomi zavrčela. Nemohl uniknout. Zaplatí za to! „Přišli jsme si pro jeho hlavu,“ vykřikla a popohnala své Bushi. „Běžte!“ Vtrhla chodbou a s bouchnutím otevřela dveře do Shojuových pokojů. Uvnitř stálo několik tuctů Škorpioních Bushi s rukama u netasených mečů, jako by čekali, co udělá. Hitomi na ně s válečným pokřikem skočila a její wakizaši rozsekal těla v úzké předsíni. Škorpióni ustoupili, někteří vytáhli zbraně právě včas, aby odrazili smrtící údery, jiní padli při útoku dračí armády. Místnost naplnil pach krve a zvuk těl narážejících do pozlacených papírových stěn. S ocelovou smrští srazila stráže k zemi a řvala, jak dupala po jejich tělech, aby se dostala do vnitřních komnat. Probourala se posledními dveřmi. Tam na podlaze na tatami klečel Bayushi Shoju s maskou zakrývající obličej posetou stíny vrhané temným pokoje.. Vedle něj sedělo dítě, chlapec, jehož maska odrážela masku jeho otce. Na náhlý, krátký okamžik se dítě podívalo Hitomi do očí a ona uviděla lásku, kterou rychle zastínil strach. Věděl, že pro jeho rodinu přišla zkáza, a nebude tomu moci zabránit. Stejně jako ona kdysi. Když se na Shojua znovu podívala, bylo to, jako by se na ni díval její dávno mrtvý starší bratr. Opatrně vstal, nedával najevo žádný strach, dlaně měl rozevřené směrem k ní v mírumilovném souhlasu. „Mirumoto Hitomi-sama,“ řekl Shoju a jeho nezaměnitelný hlas byl klidný jako kámen. Zdvořile se uklonil. „Překvapujete mě svou přítomností. Čekal jsem Lva.“

„Lev?“ opakovala Hitomi zmateně. „I kdyby Toturiho nemilovali, předpokládal jsem, že je jejich zuřivost dožene k pomstě jednoho z jejich členů. Nemyslel jsem si, že to bude Drak, kdo provede první vojenský převrat v historii Rokuganu. Ale zdá se, že jsem se mýlil v mnoha věcech.“Jste tu kvůli vlastní pomstě.“

„Já…“ odmlčela se. Ano. Byla tu, aby s ním skoncovala. Pomstít císaře! Plíce se jí dmuly přerývaným dechem, paže se napínaly a toužily vrazit mu obě čepele hluboko do hrudi. Ale byl tu jeho syn. Bayushi Dairu nebyla o nic starší než ona, když její bratr Satsu byl tak nekompromisně rozdrcen tetsubó člena Kraba. Navzdory všem rokům, které uplynuly od onoho osudného dne, ještě cítila vítr, který zavanul nad jeho mrtvolou, a bolest v krku, když křičela po jeho odchodu do Meido. V očích jí náhle plály slzy. Hitomi uvolnila sevření svých mečů. Zuřivost v ní zaječela na protest. Kývala se a řvala jako zvíře v kleci a bušial do jejího ducha jako šílená bouře. Vyžadovala krev. Křičela na ni, aby zbořila palác a zničila každý kout Rokuganu, kde by se mohla skrývat vzpoura a intriky Škorpiónů! Namísto těchto činů však Hitomi promluvila a její slova pronikala vlnami vzteku, když se mrkáním snažila zahnat slzy.

„Já ne. Jste zatčen za vraždu císaře. Členové Draka jsou tady, aby tě vzali do vazby a předali tě spravedlnosti říšského kancléře.“ Regent stál mlčky. Očima zabloudil k padlým tělům Bushi Škorpióna, ležících za ní. Pak lehce sklonil hlavu. „Dobrovolně vstupuji do Drakovy vazby, Mirumoto-sama,“ řekl. Hitomi dala znamení svým bushi, aby odvedli Bayushiho pryč. Přitiskla pěst s mečem proti dmoucímu se vzteku, který jí dosud bušil v srdci, a spolkla žluč, která jí stoupala hrdlem. Spravedlnost, ne pomsta. Spravedlnost nebes, jak ji vyzvala Sumiko.

Dairu byl vyveden spolu se svým otcem – předají ho do rukou Škorpiona, aby zůstal v jejich péči. Nebyl to on, kdo měl na rukou krev rodu Hantei. Raitsugu nejprve zajistil, aby byl regent bezpečně střežen, teprve pak se  naklonil k Hitomi. „Myslel jsem, že ho zabijete, Hitomi-sama,“ řekl ostražitě. Odvrátila se, protože se chtěla vyhnout otázce, která se v jeho prohlášení nabízela. Mluvení by mohlo narušit její klid a v této chvíli vítězství Draků si nemohla dovolit ztratit tvář. Měla v úmyslu Shojua zabít. Kdyby tu jeho syn nebyl, když přijela, bylo pravděpodobné, že by to udělala. Ale co by se stalo s Dairuovým osudem, kdyby se tak stalo? Bezmocně by sledoval, jak slavný válečník bez váhání a bez slitování zabije jeho otce. Nikdy by nezapoměl na ten okamžik, na pohled na zeleň, zlato a ocel a na bolest vlastních protestních výkřiků. Nebyl to osud, který by dokázala dítěti určit. Dokud neviděla Dairua, Hitomi se vydala cestou nejmenšího odporu a dovolila svému vzteku, aby se řítil z kopce jako povodeň. Vzdala se pokušení prosté, bezohledné pomsty a prodrala se do historie jako jediný generál, který vtrhl do císařského paláce. Ale když čelila plným důsledkům své pomsty, zakolísala.

„I moře se musí podřídit vůli nebes,“ odpověděla Raitsuguovi se zaťatými zuby. Stále v ní vřel vztek a každý sval ji bolel, aby Shoju porazila. Bylo jeho zatčení opravdu tou správnou cestou? Ještě jednou se podívala na prázdnou rohož, než ho odvedla do haly shromáždění, kde, jak věděla, bude Yoshi čekat na zprávy o jejím počínání. Ušklíbla se při pomyšlení na úlevu, kterou uvidí v jeho tváři, ale ta kyselost byla pouhou pýchou. Nakonec učinila rozhodnutí, které považovala za správné. Usilovala o spravedlnost, stejně jako Sumiko. Spravedlnost pro Shojiho oběti. Spravedlnost pro císaře. Jen čas ukáže, jestli to byla správná volba.

Závěr

Zde povídka končí. Netuším, co budete říkat na kvalitu překladu ale o to víc jsem zvědav, zda takový to přístup budete chtít i do budoucna 🙂 Nyní k samotné povídce. Hitomi byla jen taková podržtaška, co naprášila Kuwananovi peří a její Army of Rising Wave – Armáda Přílivu? šla pár povídek z hor do císařství. Všichni víme že je vyslal šéf klanu Draka aby v pravý čas porazili nepřítele říše, ale nemyslím si, že právě tohle bylo to, proč se Drak vydal z hor. Když budu hodně spekulovat, v nadcházejícím cyklu se objevuje dost karet s tématikou Maho a Dire efektem a možná že na skutečného nepřítele Drak teprve čeká. S dnešní povídkou jsem spokojen. Není to Top ale určitě je to v mírném pásmu nadpůrměru. Za což jsem rád. Po poslední povídce jsem si potřeboval zpravit chuť 🙂

Jinak, Artowrk v povídce napovídá, že Hitomi bude mít V2 kartu 🙂