Dějství v Rokuganu #80 – Poslední cesta podzimního listu

Poslední povídka patřící pod Dominion cyklus. Uzavírá? Otevírá? Odebírá postavy?Poslední díl série, závěr trilogie… u takovýchto prohlášení člověk prostě čeká třikrát větší rozpočet a maximální propagaci. U Dějství v Rokuganu bych pak čekal smrt tří postav nebo nějaké rozuzlení. Dnešní díl má co do grafické podoby, imperiální lemování. Tedy „nekope“ za barvy klanu ale za celou říši. Tím, že pojednává o Agasha Sumiko a Akodo Toturim a to ještě v posledním díle cyklu, jeden je plný napětí a čeká šavlovačky, drsné hlášky, moudré hlášky nebo aspoň Kurtírskou přestřelku.

The Last Leaf Falls – poslední list padá

Nejprve varování. Následující text, pro jistotu označen v modrém, je to krátký výcuc toho, co se v povídce stalo. Pokud nechcete trpět, přečtěte modrý text. Pokud chcete trpět, preskočte jej a přejděte dále na text klasický.

Krátká verze. Toturi a Sumiko se potkají aby projednali co s Bayushi Shoju. Pravděpodobně jde o další setkání v řadě, neboť se Sumiko nepozastavuje nad tím, že Toturi žije. Toturi v rámci flashbacku vypráví o své návštvě s Kakita Yoshim, který mu poskytl stopu, že se jej pokusil zabít Bayushi Aramoro a že Katchiko není na císařském dvoře. Také, že Shoju nechal odnést posvátný Císařský meč Kunshu z paláce, z důvodu prokletí, protože jím byla prolita Císařova krev. Na dotaz, proč by to Shoju dělal, dostane Toturi odpověď, protože je to monstrum a s tou se Toturi spokojí. Následuje návrat k Toturimu a Sumiko v zátoce. Tam se Sumiko rozhodne požádat Toturiho, aby jí kryl záda, protože ona se rozhodla zradit svého pána (Shoju zastupuje Císaře, ona slouží Císaři, ergo Shojuovi). Další Flashback pro Sumiko, ta sedí v Dračím chrámu a prosí své předky o radu, respektive svou babičku, která byla Cool a jen díky ní se Sumiko rozhodla stát se Magistrem. K její seanci se připlete zničehonic mnich, který se časem odhalí jakožto bývalý přítel její babičky a že právě babička se mu zjevila ve snu, ať do tohoto chrámu putuje a poskytne Sumiko dobrou radu. Díky básni, kterou babička kdysi napsala pro mnicha a který jí předal nyní Sumiko, dojde u Sumiko ke katarzi a začne mnichovi brečet do ramene. Samozřejmě, před tím vším pláčem jí mnich radí jak má kráčet po své cestě, která jí nebyla určena ale vnucena atd. Báseň byla o padajícím lisí a od toho se odvíjí název dějství. Bum, flashback končí. Oba hrdinové nyní stojí před trůním sálem. Vstupují do něj, předstupují před Shoju, obviní jej ze všech špinavostí (smrt, zdrada, asasinace, prokleté Kunshu), Sumiko před ním rozbije svůj meč a odchází do kláštera a Toturi svůj meč zahodí a prohlásí se za samuraje bez pána. Pak oba v explozi nádechů lapajících po dechu a údivu vycházejí z místnosti ven. Zde příběh končí, aniž by se došlo k reakci od Shoju.

Pro dlouhou verzi si prosím přečtete dvakrát modrý text. Protože tak špatně napsanou povídku jsem dlouho nečetl. Toturiho Flash back v zahradě s Yoshim, tím Yoshim který je nejhustější kurtír pod sluncem je doprovázen hrou Kemari. Tedy fotbálek s hakisákem. Kde je proboha Rokuganská elegance? Už jsme tu měli hru Go a já si tu povídku přečtu ještě jednou. Ale „fotbálek“? Příběh mlátí čtenáře přes koule jeho pozornosti pálkou a neustává, dokud není konec. Buď jsem vynechal nějaké dějství, ve kterém se Toturi vynoří z říše mrtvých nebo někdo násilně přeskočil všechny ty situace „Jaktože žiješ? Jsi duch? Kdes byl? Kolik si toho vypil?“. Někdo prostě vzal dvě nejdůležitější postavy, kdy Sumiko se druhou důležitou postavou stala až s touto povídkou a rozhodl se něco uzavřít, něco otevřít (Cliffhanger) a „odebral“ dvě postavy. Tedy pokud Toturi jako Ronin a Sumiko jako mnich nezačnou dělat nějaké čupr komba v příběhu. Vlastně se jen shrnulo všechno co známe jakožto dlouhodobí čtenáři. Tedy kdo zabil koho, kunshu že je pošpiněno a pak je čtenář nucen projít „epickou“ scénu, kterou Jirka výborně popsal jako Drop the Mic. To že scéna končí filmově a kurtíři typu Uijaki který málem omdlel či Yoshi který se za vějířem usmál prostě není epická scéna. Když film Iron Man končil tím, že tony Stark na tiskovce prohlásil, že je Iron Man. Tak tohle byl tak nějak autorův záměr který ale u mě nevyšel. Sorry za kyselost ale Laderoute (autor) tohle prostě nedal. Buďto dostal málo času, málo prostoru, nedokázal převzít pisatelské drátky od loutek, za které před ním tahalo několik jiných pisatelů nebo jenom neměl svůj den. Nicméně můj strach pokračuje. Tenhle ťulda totiž udělal celou Krabí knížku, kterou brzo dostaneme do rukou.

Závěr

Přečtete si celou povídku v anglině a dejte mi za pravdu nebo pokud ne, kupte mi aspoň pivo. Nebudu tvrdit, že bych napsal lepší povídku než Laderoute. Budu ale tvrdit, že Laderoute napsal jednu z pro mě nejslabších povídek co čtu a dělám Dějství. Fakt, z hlavy mě nenapadá horší. Celé to „Shoju“ je monstrum, serem na logiku, on zabil císaře prostě… a zrovna Drak, který tak lpí na důkazech a jejich Sumiko tam hodí „I dont care, ima Samugirl“… škoda textu. Každý, kdo by si s tou hromadou informací co oba hrdinové mají sednul, napsal na sticky notes, udělal si červeným provázkem linky, by prostě pochopil, že Shoju tohle asi nebyl. Nebo aspoň kdyby Shoju vstal a během „Drop the Mic“ scény jek řekl, že je to asi trošku jiné bulšit a věc se má tak, že si vzal krávu. Ne, prostě nic 🙁 Pravděpodobně moje kyselost teče i z toho, že jako čtenář jsem prostě nedostal to co jsem chtěl. Křík, emoce, slzy a krev. Prostě něco. Jako když rodiče odjedou na víkend, vy si chcete domů pozvat Pornhub a jen co zapnete počítač, nefunguje internet.